Neisseria meningitidis

lat. meningokok; gramnegativní bakterie způsobující akutní hnisavou meningitidu. Vyskytuje se obv. ve formě opouzdřených diplokoků. Kultivačně velmi náročná bakterie. Z antigenního i patogenního hlediska má význam polysacharidové pouzdro (existuje 9 antigenních skupin – A-D, X-Z, 29E, W135). Vyskytuje se jen u člověka. Může být přítomna v nazofaryngu (vč. nosičství), odkud se za určitých okolností (např. přechodného oslabení organismu) může rozšířit na meningy, spíše hematogenně, nebo vést k infekci jiných osob. Vyvolává těžkou meningitidu, celkově pak může endotoxin způsobit Waterhousův-Friderichsenův syndrom. V diagnostice se používá přímých metod (vč. biochemie, detekce antigenů). Léčebně se podávají vysoké dávky penicilinu, chloramfenikol, cefalosporiny. Penicilin se podává i nosičům a jako profylaxe osobám, které byly v kontaktu s onemocněním. Existují vakcíny proti některým antigenním typům pouzdra (A a C) – viz Meningococcal polysacharide

« Zpět

Oborové lexikony