Nencki Wilem Marceli (1847–1901)

polský chemik, průkopník rodící se biochemie. V 16 letech se zapojil do protiruského povstání, po jeho potlačení uprchl do Jeny a Berlína. Zde již jako student medicíny dosáhl prvních úspěchů při studiu syntézy cukrů a močoviny. Po několika letech v laboratoři A. von Baeyera (pozdějšího laureáta Nobelovy ceny z r. 1905) odešel na univerzitu v Bernu, kde působil 18 let jako profesor lékařské chemie. V r. 1891 pak přijal nabídku petrohradské univerzity, jeho protiruské cítění prý vyvážila na svou dobu mimořádně vybavená laboratoř spolu s osobností I. P. Pavlova (s nímž pak zkoumal chemismus trávení). Jeho objevy, které dnes patří k samým základům biochemie, zahrnují princip vzniku urey vazbou dusíku z aminokyselin na oxid uhličitý, nebo zjištění, že mastné kyseliny jsou odbourávány i syntetizovány v krocích po 2 uhlících (viz beta-oxidace). Posledních 20 let života věnoval studiu hemoglobinu, pochopil, že stavebním prvkem hemu je pyrrol, v r. 1884 syntetizoval hematoporfyrin jako první čistý porfyrin vůbec. Krátce před smrtí se mu podařilo prokázat, že porfyrin je základem nejen krevního barviva, ale také zeleného barviva rostlin – chlorofylu. Viz N. test, N. hematoporfyrin

« Zpět

Oborové lexikony