nervus vagus

lat. X. hlavový nerv, nerv bloudivý. Patří k tzv. postrannímu smíšenému systému. Nerv inervující především útroby, a to od oblasti krku až po břišní dutinu. Má složku motorickou, parasympatickou, senzitivní, senzorickou. Po výstupu z lebky probíhá před v. jugularis int., poté mezi touto žilou a vnitřní, resp. společnou karotidou do hrudní dutiny před aortálním obloukem (vlevo), resp. před pravou a. subclavia (vpravo), za plicním hilem k jícnu, podél něhož oba nervy vstupují do břišní dutiny. Motorická vlákna inervují spolu s n. XI. měkké patro, uvulu, farynx a larynx. Samostatně inervuje jícen, tenké střevo, slepé střevo a dále až po flexura lienalis. Prostřednictvím n. laryngeus superior a n. laryngeus recurrens inervuje všechny svaly hlasivek, trachey a bronchů. Senzitivní vlákna inervují hltan, ezofagus a další části gastrointestinálního traktu, tracheu, bronchy, plíce, dura mater zadní jámy lební a zadní část vnějšího zvukovodu. Vegetativní motorická vlákna inervují hladké svaly všech cév s depresorickým vlivem. Podráždění těchto vláken vyvolá pokles krevního tlaku a bradykardii. Sekretorická část inervuje žlázy gastrointestinálního a respiračního traktu. Jádra n. v. tvoří reflexní centrum pro dávení, spolu s parasympatickými vlákny III., VII., a IX. hlavového nervu tvoří horní část kraniálního parasympatiku. Poruchy n. v. mají pestrou symptomatologii, společná léze s IX., XI. a XII. nervem se nazývá bulbární paralýza. Srov. vago-

« Zpět

Oborové lexikony