okluze, habituální

maximální interkuspidální pozice. Základní statický vztah žvýkacích ploch horního a dolního zubního oblouku. Frontální zuby se dotýkají v přiměřeném překusu, laterální zuby jsou v maximální interkuspidaci. V o. h. končí zpravidla veškeré pohyby dolní žvýkací plochy při žvýkání nebo zde často jsou žvýkací plochy samovolně mimo žvýkání a řeč. Podle mechanismu dosažení o. h. (závislém na anatomických poměrech a rovnováze sil) odlišujeme o. stabilní a o. labilní. O. h. lze dosáhnout při polknutí. Též maximální nebo terminální okluze

« Zpět

Oborové lexikony