onkogen

gen, který se podílí na vzniku zhoubného bujení (srov. karcinogeneze). O. jsou součástí výbavy lidských buněk (protoonkogen) a uplatňují se na regulaci buněčného dělení, přenosu signálu do buněk apod. Jejich produkty (srov. onkoprotein) jsou např. růstovými faktory, receptory pro růstové faktory – tyrosinkinázy, GTP vázajícími proteiny (např. ras) účastnící se nitrobuněčného přenosu signálu, transkripčními faktory apod. Mutace o. může vést k změně jejich aktivity, podobně jako např. chromozomální aberace, při níž se jejich aktivita mění v důsledku odlišné genové exprese. Porucha o. při vzniku nádoru má dominantní charakter (stačí porucha jednoho o. z příslušného páru). Některé o. jsou rovněž přenášeny viry (např. retroviry), zejm. v případě zvířecích nádorů. U některých lidských nádorů, zejm. leukemií či lymfomů je znám postižený o. Srov. antionkogen, onkoprotein [onko-; -gen]

« Zpět

Oborové lexikony