osteoporóza

časté onemocnění charakterizované úbytkem kostní hmoty (atrofie kosti, „řídnutí kostí“). Typ I je tzv. o. postmenopauzální (výrazně častější u žen, časté jsou fraktury obratlů a distálního předloktí, postižena je zejm. trabekulární kost), typ II je o. senilní (poměr žen k mužům je asi 2:1, frakturami je postižen skelet axiální i apendikulární, bývají zlomeniny krčku stehenní kosti, postižena je kost trabekulární i kortikální). Příčina není zcela jasná, vyskytuje se ve vyšším věku, častěji u žen po přechodu nebo po odstranění vaječníků ještě v plodném období (nelze však podceňovat o. u starších mužů), bývá následkem dlouhodobé nehybnosti, delší léčby kortikoidy nebo důsledkem některých vzácnějších chorob. Negativní vliv má kouření, nadměrná konzumace kávy aj. Projevuje se bolestmi (např. zad) a zvyšuje riziko fraktur (krček stehenní kosti, kompresivní fraktura obratle). K diagnostice lze využít zejm. osteodenzitometrii, rentgenové vyšetření, biochemická vyšetření sledující kostní metabolismus. Léčba je dlouhodobá a může spíše jen zastavit další vývoj onemocnění. Uplatňují se bisfosfonáty, vápník, vitamin D, fluoridy, kalcitonin, HRT, SERM, teriparatid, anabolika, symptomatická a fyzikální terapie; velký význam má rehabilitace (a přiměřené zatěžování kostí). Důležitá je prevence (dostatek vápníku, pohyb, u žen podávání pohlavních hormonů po – zejm. předčasném – přechodu, srov. HRT). Srov. osteomalacie [osteo-; řec. poros otvor, pór]

« Zpět

Oborové lexikony