oxid uhličitý (CO2)

bezbarvý nehořlavý plyn. Jeho koncentrace v atmosférickém vzduchu je velmi malá (cca 0,03 %), je těžší než vzduch. Vzniká jako konečný produkt spalování uhlíku a jeho sloučenin při mnoha biologických procesech. V lidském těle vzniká při látkové výměně v tkáních, odtud je přenášen krví do plic, kde je částečně vydýchán. Ve vydechovaném vzduchu je jeho koncentrace cca 4,5 %. O. u. stimuluje dýchání, takže jeho větší tvorba v tkáních (např. při fyzické zátěži) zároveň zrychluje a prohlubuje dýchání, což vede k jeho odstranění. Množství (parciální tlak) o. u. v tepenné krvi (paCO2) tak závisí především na dýchání – alveolární ventilaci. Parciální tlak lze vyšetřit v rámci Astrupova vyšetření. Při sníženém dýchání (alveolární hypoventilaci, např. při těžších plicních chorobách, dušení) stoupá (hyperkapnie), naopak při prohloubeném a zrychleném dýchání (hyperventilaci celých plic či jen jejich části) klesá – vzniká hypokapnie. Hromadění o. u. v těle vede k únavě, útlumu vědomí až bezvědomí („narkotický účinek“). Pokles množství o. u. je vlivem vzestupu pH provázen pocity brnění až křečemi (tetanie). CO2 rozpuštěný v krvi a dalších tělesných tekutinách se částečně přeměňuje na kyselinu uhličitou (H2CO3), bikarbonát (hydrogenuhličitanový ion, HCO3–) a proton (H+), a tak se podílí na acidobazické rovnováze (při vzestupu jeho množství v těle dochází k respirační acidóze, při poklesu k respirační alkalóze), naopak jeho snížené či zvýšené množství může kompenzovat metabolické poruchy (např. hyperventilace u metabolické acidózy). Protože o. u. stimuluje dýchací centrum, přidává se někdy i do směsi kyslíku podávaného z léčebných důvodů; větší koncentrace a delší působení o. u. naopak vedou k útlumu dýchání. Vysoké koncentrace o. u. jsou v některých jeskyních či vinných sklípcích, zejm. ve spodních vrstvách, a mohou tak způsobit bezvědomí až smrt. Je rovněž produktem kvašení. Jeho tuhá fáze se nazývá „suchý led“, může existovat při atmosférickém tlaku. Srov. oxid uhelnatý, kyslík, respirační insuficience

« Zpět

Oborové lexikony