peptický vřed

defekt (ulkus) ve sliznici žaludku či duodena, na jehož vzniku se uplatňuje nerovnováha mezi žaludeční kyselinou chlorovodíkovou a obrannými schopnostmi sliznice (prokrvení, hlen, prostaglandiny). Přispívají k němu dědičné a psychické vlivy. Negativně působí i některé léky (zejm. nesteroidní antirevmatika, kortikoidy) a některá onemocnění (jaterní cirhóza způsobující při portální hypertenzi stázu krve). Významným patogenetickým faktorem je bakterie Helicobacter pylori. Základním příznakem je bolest, která je u vředu duodena vázána na hlad (např. v noci) a po jídle se zmírňuje. Obtíže jsou často sezonní (zhoršují se na jaře a na podzim). V některých případech se objevují závažné akutní komplikace vředu: krvácení, perforace, penetrace, popř. vznik obstrukce. V diagnóze se uplatňuje zejm. gastroskopie, event. rentgenové metody. Léčba spočívá v podávání antiulcerózních látek (inhibitory protonové pumpy, H2-antagonisté v kombinaci s antibiotiky k eradikaci H. pylori; popř. se mohou podávat antacida či spasmolytika). Význam mají i režimová opatření, zejm. výluka kouření. Účinná léčba snížila počet prováděných chirurgických zákroků (srov. „Billroth“, vagotomie, pyloroplastika). P. v. může recidivovat. Opakované recidivy s hyperaciditou jsou suspektní ze Zollingerova-Ellisonova syndromu (gastrinomu). Histologické vyšetření u vředu v žaludku je nutné s ohledem na vyloučení event. karcinomu (zejm. při snížené aciditě). Příznaky podobné vředu mohou někdy být důsledkem funkční dyspepsie [řec. pepsis vaření, trávení]

« Zpět

Oborové lexikony