Start | O nás | Maxdorf | Spolupráce



Velký lékařský slovník online…

A | B | C | D | E | F | G | H | Ch | I | J | K | L | M | N | O
P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0-9 | #


prediabetes

stav, kdy jedinec mívá zvýšenou hladinu glukosy, avšak ještě nesplňuje kritéria pro diagnózu diabetu. Pojem prediabetes zahrnuje dvě již delší dobu zavedené kategorie, a to (a) poruchu glukósové tolerance (PGT, angl. IGT) a (b) hraniční glukosu nalačno (HGL, angl. IFG). Patofyziologickým podkladem prediabetu je inzulinová rezistence, která u PGT postihuje především svalovou a tukovou tkáň (delší přetrvávání zvýšené glykemie po jídle nebo u oGTT v důsledku snížení vychytávání glukosy v periferii), u HGL především játra (nedostatečný účinek inzulinu má za následek nedostatečný útlum jaterní produkce glukosy). Většina jedinců postižených prediabetem nemá žádné klinické příznaky, při pečlivě odebrané anamnéze však můžeme zjistit mírnou nebo občasnou polyurii (event. též polakisurie, která je pro pacienta nápadnější) s následným zvýšeným příjmem tekutin, může být i častější pocit hladu, (event. projevy postprandiální hypoglykemie) a občasné poruchy vidění (kolísání osmolarity tkáňového moku). Stav je velmi často spojen s obezitou či nadváhou, přičemž zvýšená hladina volných mastných kyselin (jako projev zvýšeného objemu tukové tkáně) se dnes považuje za hlavní faktor rozvoje inzulinové rezistence. U většiny jedinců s p. se později vyvine diabetes typu 2 (DM2), čemuž však lze předejít preventivními opatřeními, zejm. redukcí tělesné hmotnosti, za určitých okolností je prediabetes indikací k nasazení meforminu. Klinicky zásadní význam má zjištění, že prakticky všechny chronické komplikace DM2 (makro- i mikroangiopatie, nefropatie, neuropatie či retinopatie) se zakládají již ve stadiu prediabetu

« Zpět


Reklama


Přihlášení

Pokud ještě nemáte přístupové údaje, můžete se registrovat.