psychóza

těžké duševní onemocnění, při němž nemocný ztrácí kontakt se skutečností, kterou jinak vnímá, jinak ji hodnotí, a jinak se proto chová, přičemž si tuto změnu sám neuvědomuje (nemá „náhled“). Tato ztráta kontaktu souvisí s halucinacemi a bludy, pod jejichž vlivem se nemocný může dopouštět pro okolí zcela nepochopitelných činů. Příčina tzv. endogenních p. je větš. neznámá, porucha zřejmě spočívá v odchylných biochemických pochodech v mozku, zejm. na úrovni neurotransmiterů. V některých případech může být p. vyprovokována chemickými látkami, např. drogami (toxická p.), nebo způsobena jiným známým onemocněním mozku (organická p., srov. organický psychosyndrom). P. může probíhat akutně (např. delirium), endogenní p. mají průběh větš. chronický, někdy s kolísavým průběhem. K nejčastějším p. patří schizofrenie, afektivní p. (maniodepresivní psychóza) , schizoafektivní p. V léčbě se používají zejm. psychofarmaka, popř. elektrokonvulzivní terapie; důraz se klade i rehabilitaci, resocializaci. Srov. neuróza, psychopatie, psychotik [psyche; -óza]

« Zpět

Oborové lexikony