rehabilitace

1. v nejširším smyslu obnovení původního stavu, výkonnosti, soběstačnosti, pohyblivosti, pracovní schopnosti. Do jisté míry je vždy součástí jakékoliv léčby, jejímž cílem je úplné uzdravení pacienta a obnovení jeho sil. Zvláštní důraz na r. se klade např. po operacích (dechová cvičení, pohyby dolními končetinami u ležících nemocných, časné posazování a chůze), po infarktu myokardu (kdy je zároveň možné testovat výkonnost nemocného). Zahrnuje však např. i složku sociální 2. obor medicíny zabývající se obnovou výkonnosti nemocného. V užším smyslu pak zejm. jeho pohybových schopností, např. po úrazech, při onemocněních kloubů, páteře aj. Využívá řady fyzikálních prostředků, jako jsou masáže, speciální cvičení, ultrazvuk, elektroterapie apod. [re-; lat. habilitas schopnost]

« Zpět

Oborové lexikony