resuscitace (reanimace)

oživování, kříšení. Soubor léčebných opatření zaměřených na udržení a obnovení základních životních funkcí pacienta s důrazem na dostatečnou oxygenaci především mozku a myokardu. R. nahrazuje aspoň částečně činnost dýchacího ústrojí a srdce a provádí se při jejich zástavě. Častou příčinou je např. fibrilace komor při akutním infarktu myokardu. Základní postupy zahrnují zabezpečení průchodných dýchacích cest, umělou ventilaci, nepřímou masáž srdce (kardiopulmonální r.). S ohledem na zásadní cíl – tj. zabránění nevratnému poškození mozku se hovoří o kardiocerebrální r. Umělá ventilace a masáž srdce musí být zahájeny co nejdříve (okamžitě) a udržovány nepřetržitě. Je nutné je zabezpečit i laicky či v improvizovaných podmínkách. Dýchací cesty se uvolní záklonem hlavy a Esmarchovým hmatem, nutné je odstranění ev. cizích těles vč. např. umělého chrupu. Dýchání se provádí z úst do úst, dále je možná intubace s použitím dýchacího přístroje. Masáž srdce se provádí kompresí sterna v jeho střední třetině. Poměr stlačení hrudníku při masáži srdce a umělých vdechů je v současnosti doporučován 30:2 (s ohledem na zásadní význam perfuzního tlaku pro zachování částečného průtoku mozku). Další postup zahrnuje podání léků na podporu srdeční činnosti (adrenalin), EKG a ev. defibrilaci. Výsledek závisí na základní příčině zástavy dechu a oběhu a jejím trvání, tj. včasnosti a účinnosti prováděné r. Komplikací může být fraktura hrudníku, aspirace. R. se neprovádí v terminálních stavech známých a nevyléčitelných chorob. Srov. ARO, JIP, klinická smrt, zástava [re-; lat. suscito zvednout, vzbudit spícího: sub-; cito přivolávat]

« Zpět

Oborové lexikony