rezonance
1. v akustice shoda kmitočtu vlastních kmitů soustavy s kmitočtem budicího zdroje. Při fyzikálním vyšetření se tak označuje poklepový zvuk muzikálního charakteru, obv. nad dutinami; zvláštním případem je Škodova r. 2. v elektrotechnice při rezonančním kmitočtu elektrické soustavy (kapacita-indukčnost) je amplituda kmitů maximální 3. v chemii (na molekulární úrovni) distribuce elektronů či nábojů v planárních a symetrických sloučeninách (zejména s konjugovanými dvojnými vazbami), kdy rezonance snižuje energetický obsah a zvyšuje stabilitu molekuly [lat. resonantia ozvěna (echo), resono ozývat se; re-; sonus zvuk]
« Zpět
Oborové lexikony
- Alergologie
- Anesteziologie a IM
- Angiologie
- Bolest a její léčba
- Dermatovenerologie
- Diabetologie
- Endokrinologie
- Gastroenterologie
- Geriatrie
- Gynekologie
- Hematologie
- Chirurgie
- Infekční lékařství
- Kardiologie
- Metabolismus
- Nefrologie
- Neurologie
- Oftalmologie
- Onkologie
- Ortopedie
- Otorinolaryngologie
- Pediatrie
- Pneumologie
- Psychiatrie
- Revmatologie
- Sexuologie
- Stomatologie
- Traumatologie
- Urologie
- Vnitřní lékařství
- Všeobecné lékařství