schizoidní porucha osobnosti (psychopatie)

trvalý rys povahy (porucha osobnosti) s nadměrnou obráceností do vlastního nitra. Je častější u mužů, vyšší incidence je v rodinách se schizofrenií. Postižený má narušenou schopnost navazování kontaktu s ostatními lidmi a žije ponořen do vlastního světa vyplněného vlastními fantaziemi a úvahami, mnohdy pro ostatní málo pochopitelnými. Bývá plachý, uzavřený, nepraktický, nepřístupný, často má zálibu v mysticismu. Málo činností vč. sexuality způsobuje potěšení, má oploštělou emotivitu (emoční chlad), necitlivost ke konvencím. Věnuje-li se umění, má jeho dílo mnoho z těchto rysů. Srov. schizotypní porucha, psychopatie  [schizo-; -oidní]

« Zpět

Oborové lexikony