sinusitida

zánět vedlejších nosních (paranazálních) dutin. Je způsobena větš. bakteriální infekcí, která se šíří z nosu a k jejímuž rozvoji přispívá zduření nosní sliznice. Akutní s. se vedle celkových příznaků (zvýšená teplota, únava, malátnost) projevuje bolestí hlavy (pod okem, v čele, v záhlaví – podle postižené dutiny) a hnisavým výtokem z nosu. Bolest sílí při předklonu hlavy a zesiluje i při došlápnutí. K diagnostice se používá rinoskopie, sinusoskopie, rentgenové vyšetření, diafanoskopie, ultrasonografie. Chronická s. vzniká z nevyléčeného zánětu akutního nebo se od počátku vyvíjí plíživě. Má formu hnisavou nebo polypózní. Vzniká častěji při některých současných změnách na horních cestách dýchacích (nosní polypy aj.), vlivem vnějšího prostředí či snížené odolnosti organismu. Má méně nápadné příznaky, ale svým přetrváváním nepříznivě působí na celý organismus. Komplikace mohou být celkové a místní. Z celkových se uplatňuje všeobecné působení zánětu, u chronických s. jde o jeden z možných zdrojů fokální infekce. Místní komplikace zahrnují jednak vliv na záněty okolních struktur vč. jejich chronicity (rhinitis či pharyngitis chronica). Závažné mohou být komplikace při šíření zánětu (do orbity, popř. lebky). Častěji se objevují např. záněty průdušek a průduškové astma – tzv. sinobronchiální syndrom. Léčba s. zahrnuje klid, dostatečné zvlhčování vzduchu, obklady, nosní kapky ke zmírnění zduření sliznice, antibiotika. V těžších případech je nutné provést punkci dutin s jejich výplachem. V případě chronických zánětů se někdy provádějí i chirurgické zákroky v oblasti nosní dutiny (septoplastika, polypektomie, mukotomie aj.) [sinus1; -itida]

« Zpět

Oborové lexikony