tetanus

infekční onemocnění způsobené exotoxinem (tetanotoxinem), který vytváří bakterie Clostridium tetani žijící např. v trávicím traktu dobytka a přítomná též v půdě. Při proniknutí do rány vytváří toxin, který se šíří do nervového systému. K nekonstantním prodromálním příznakům patří např. neklid, pocení, bolesti zad (pocit namožení). Za různě dlouhou dobu (od 2 dnů až po několik týdnů) vznikají těžké svalové křeče. V oblasti svalů obličeje a hltanu může být trismus, risus sardonicus, dysfagie. Zvyšuje se tonus svalstva, je hyperreflexie, záchvaty tonických křečí, opistotonus, emprostotonus. Pacient je ohrožen selháním srdce a zadušením během křečového záchvatu, který vnímá při plném vědomí. Průběh může být velmi těžký a i přes intenzivní léčbu často (až v 50 %) vede k smrti. Lokální t. má příznaky omezené na určitou oblast, především v okolí rány, s kontrakturami a křečemi okolních svalů. Důležitá je prevence onemocnění: pravidelné očkování (viz Tega Immune, Alteana, Tetavax, Alditepera), správné ošetření každé rány a podání tzv. připomínací malé dávky očkovací látky („protitetanovka“); přesný způsob profylaxe závisí např. na době posledního očkování. Léčba spočívá v chirurgickém ošetření, profylaxi (toxoid, popř. sérum), při propuklém onemocnění je základní léčbou lidský hyperimunní globulin, intenzivní péče, antibiotika (prokain-penicilin), tlumení křečí, symptomatická terapie. Srov. botulismus [řec. tetanos napětí od teino napínat; podle svalových křečí]

« Zpět

Oborové lexikony