tonus

napětí, v původním fyzikálním smyslu (napětí svalu nebo stěny cévy) i ve smyslu přeneseném (nervové napětí). Svalový t. – napětí svalu, tj. síla stahu na jednotku průřezu. T. kosterního svalstva je řízen nervy a nervovými podněty z CNS, jejichž poruchy mohou t. zvyšovat (hypertonus, např. u parkinsonismu), nebo snižovat (hypotonus, např. při přerušení nervu). Srov. tonický. Cévní t. – napětí cévní stěny, tj. t. hladkého svalstva v cévní stěně, přen. též tlak krve (srov. hypertonie, hypertonik). Nervový t. – napětí v přeneseném smyslu, dnes spíše tradiční pojem. Srov. sympatikotonie, vagotonie, dystonie [řec. tonos napětí z teino napínat]

« Zpět

Oborové lexikony