transplantace

záměrné přenesení tkáně či orgánu (štěpu) z jednoho místa organismu na druhé (např. t. kůže v plastické chirurgii) nebo z jednoho člověka na druhého (z dárce na příjemce). K transplantovaným orgánům patří zejm. ledviny, dále srdce, rohovka, kostní dřeň, játra, slinivka břišní, plíce, srdce a plíce současně, tenké střevo. V zahraničí byla provedena i t. obličeje po jeho devastujícím poranění. Problémem je kromě chirurgického výkonu histokompatibilita tkání a imunitní reakce příjemce. Kromě výběru dárce (zejm. v HLA antigenech) jde o trvalou pooperační imunosupresi. Případy, kdy se nedaří zvládnout tyto imunitní reakce, vedou k odhojení darovaného orgánu (srov. HVG), který přestává fungovat (viz rejekce). V případech t. kostní dřeně (která se uskutečňuje po celotělovém ozáření) je možná i imunitní reakce štěpu (darované dřeně, která obsahuje velké množství imunitních buněk) proti příjemci (srov. GVHD). Srov. alogenní, autologní, xenogenní, implantace, transfuze [trans-; lat. planta sazenice]

« Zpět

Oborové lexikony