uremie (uremický syndrom)

závažný stav vznikající v důsledku těžké poruchy funkce ledvin, obv. v terminální fázi renální insuficience. Dochází k systémovým manifestním poruchám při neschopnosti ledvin nadále udržovat vnitřní prostředí a eliminovat z těla zplodiny metabolismu. Přesný mechanismus vzniku u. není jasný, jde zřejmě o kombinaci zadržení některých toxinů (produktů metabolismu bílkovin a aminokyselin s toxickým působením na mozek a poruchou vodní a elektrolytové rovnováhy) se selháváním dalších funkcí ledvin. Projevy u. postihují celý organismus, zejm. zpočátku se projevují nevolností a únavou. K dalším příznakům patří zvracení, průjmy, ulcerace v trávicím traktu s krvácením, poruchy nutričního stavu, krvácivé poruchy (trombocytopatie), anemie, poruchy vnitřního prostředí, metabolická acidóza, hyperkalemie, kožní změny a pruritus, pleuritida a perikarditida, hypertenze a poruchy myokardu, dušnost (např. v důsledku hypervolemie, acidózy, pleurálního výpotku, anemie, kardiální nedostatečnosti), osteodystrofie, neuropatie (motorické i senzitivní), křeče. V těžkých případech dochází k bezvědomí (uremické kóma) [ur-; -emie]

« Zpět

Oborové lexikony