vakcína

očkovací látka používaná k očkování (vakcinaci). Chrání před patogenním zárodkem či jeho toxinem. Jako v. se používá oslabený (atenuovaný) živý zárodek, který se v organismu množí a vyvolává silnou imunitní odpověď, zárodek inaktivovaný („usmrcený“, neschopný množení) či některý jeho upravený produkt (antigen). V očkování proti toxinům se používají příslušné toxoidy. Subjednotková v. obsahuje jen určitou, dostatečně imunogenní složku patogenu (antigen izolovaný chemicky, připravený synteticky nebo genetickým inženýrstvím), která nemusí obsahovat přímo buňky patogenu (acelulární v.). Perspektivní proti některým patogenům jsou DNA vakcíny. V. po podání člověku při vakcinaci vyvolá imunitní reakci a vznik obv. dlouhodobé imunity (tvorbu protilátek, vznik paměťových buněk atd.), které chrání před infekcí, tj. umožní po setkání s patogenním zárodkem rychlou a efektivní reakci, která eliminuje patogen či jeho toxin. Komerční preparáty mnohdy obsahují v. pro více zárodků (srov. trivakcína, hexavakcína). Někdy též obecný název látek podávaných při desenzibilizaci u alergických chorob. Srov. autovakcína [vakcinace]

« Zpět

Oborové lexikony