vazba (chemická vazba)

soudržná (vazebná) síla, která spojuje atomy, ionty, skupiny atomů v molekulách a krystalech a určuje energii potřebnou k jejich separaci; z hlediska chemie a fyziky jde o klíčový pojem, k němuž se váže příslušná teorie a výzkum. V současnosti se uplatňuje tzv. kvantová teorie chemické vazby, avšak dřívější elektronová teorie (podle které se atomy slučují pro vytvoření stabilnějšího resp. energeticky chudšího útvaru – stálé elektronové konfigurace) se dosud používá. Předají-li si atomy elektrony, vzniknou elektricky nabité ionty (kladný kation, záporný anion), které se spojí elektrostatickou přitažlivostí – vznikne vazba iontová, polární, elektrovalence. Je-li přesun elektronů pouze částečný (předávané elektrony jsou pro atomy společné – vazebné elektrony), vznikne pevnější nepolární útvar spojený kovalentní vazbou. Podle počtu sdílených dvojic elektronů vznikají kovalentní vazby jednoduché, dvojné či trojné. Přísně nepolární kovalentní vazba a dokonalá iontová vazba jsou však jen mezní případy pro obor různých vazebných situací. Kromě vazebných interakcí působí v molekulách a mezi molekulami též podstatně slabší, tzv. nevazebné interakce (dipólové interakce, vodíkové můstky, van der Waalsovy síly). Kovalentní vazby (na rozdíl od iontových) jsou prostorově orientovány, liší se navzájem energií a délkou. Některé kovalentní vazby se uplatňují ve sloučeninách typických vlastností (např. konjugované vazby –C=C–C=C–), iontové i kovalentní vazby fungují ve sloučeninách vyšších řádů (koordinačních či komplexních, polymerních). S vlastnostmi vazeb úzce souvisí izomerie, konformace a prostorové uspořádání molekul, jakož i charakteristická vazebná spojení (glykosidová u polysacharidů, peptidová u bílkovin, fosfodiesterová u nukleových kyselin), velmi důležitá u biopolymerů podřízených přísné genetické kontrole

« Zpět

Oborové lexikony