vazodilatace

rozšíření cév. Umožňuje větší průtok krve (srov. hyperemie). Tonus cév je regulován autonomním nervovým systémem (obecně stimulace 2-receptorů a parasympatiku vede k v.). Další faktory jsou humorální, významným mediátorem v. je oxid dusnatý (NO); vazodilatační působení mají rovněž kininy, některé mediátory alergie a zánětu, prostacyklin, atriální natriuretický faktor, alkohol atd. V lokální regulaci průtoku, významné např. v myokardu, působí v. hromadění metabolitů v tkáni. V. může být lokalizována na určitou oblast nebo je celková. Celková v., probíhající zejm. na úrovni arteriol, vede k poklesu periferní cévní rezistence a hypotenzi. Místní v. zvýší průtok do dané oblasti. Farmaka navozující rozšíření cév – viz vazodilatancia. Příkladem v. je zčervenání kůže v horku, v okolí zánětu, v. v pracujících svalech, v. při erekci,  rozsáhlá v. při anafylaktickém šoku. Opak: vazokonstrikce [vazo-; dilatace]

« Zpět

Oborové lexikony