Start | O nás | Maxdorf | Spolupráce



Velký lékařský slovník online…

A | B | C | D | E | F | G | H | Ch | I | J | K | L | M | N | O
P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0-9 | #


virus (mn. č. viry i virusy)

drobná částice tvořená dědičnou informací v podobě nukleové kyseliny (DNA či RNA) a bílkovinným obalem (srov. kapsida, nukleokapsida) a obsahující některé enzymy důležité k proniknutí do buněk a k množení či integraci a následnému uvolnění z buněk (některých enzymů následně využívá molekulární biologie, např. reverzní transkriptázy). Některé viry ještě obsahují obal odvozený z infikované buňky (mj. může zvyšovat citlivost k zevnímu prostředí). Viry jsou při svém množení závislé na infikovaných živých buňkách, nejsou obv. viditelné ve světelném mikroskopu a procházejí filtry, které zachycují bakterie (toto mělo mj. význam v minulosti při hledání původců infekčních chorob). Velikost v. se větš. pohybuje v rozmezí od několika desítek do několika set nm. Studiem v. se zabývá virologie, součást mikrobiologie. V. nemá samostatný metabolismus, není schopen samostatného množení – dokáže se množit jen v buňce, kterou infikuje a jejíž ústrojí a energii využívá. Některé v. takto postiženou buňku zničí (lytická infekce), zatímco jiné mají schopnost svou dědičnou informaci vnést do jádra buňky a takto v buňce dlouhou dobu přežívat a někdy ovlivňovat její vlastní dědičné informace (provirus, lyzogenie). Viry narušují metabolismus buňky, mohou ovlivňovat apoptózu, interferují s imunitním systémem (srov. virokiny). Viry jako infekční částice vyvolávající onemocnění živočichů, rostlin ev. ničící bakterie (srov. bakteriofág). Onemocnění viry se obecně nazývá viróza. Jsou známy i v. způsobující zhoubné bujení či se zřetelně podílejí na jeho vzniku (u člověka např. HPV u karcinomu děložního hrdla, HCV u hepatocelulárního karcinomu). Virů je známo velké množství, z něhož jen malá část způsobuje onemocnění lidí; některé se využívají experimentálně a event. terapeuticky (vektory ke genové terapii). K nejčastějším či nejdůležitějším v. patří herpetické viry, retroviry (zejm. HIV), viry dětských chorob, viry způsobující onemocnění horních cest dýchacích včetně chřipky (adenoviry, myxoviry vč. Influenzaviru, rinoviry, RSV), viry způsobující zánět jater (zejm. HAV, HBV, HCV), enteroviry, poxviry, rhabdoviry aj. Existují i v. vyvolávající velmi smrtící choroby (např. Ebola). Průkaz v. v organismu je někdy obtížný (u řady běžných chorob se ani neprovádí). Využívá se obv. nepřímých metod (sérologie), popř. různých metod molekulární biologie (PCR aj.). K léčbě některých infekcí se využívají antivirotika, proti některým existuje očkování; některá onemocnění dosud nelze kauzálně léčit [lat. virus pův. sliz se zvířecím semenem, jed]

« Zpět


Reklama


Přihlášení

Pokud ještě nemáte přístupové údaje, můžete se registrovat.