vrozené srdeční vady (vitia cordis congenita)

vrozené vývojové vady postihující srdce (patří k nejčastějším VVV). Kombinace různých anatomických anomálií jednotlivých struktur a přilehlých cév. Vady se dělí podle morfologického defektu nebo funkčně. Funkční dělení odráží průtokové a tlakové poměry. Na základě funkčního hlediska se vady dělí na vady bez zkratu a se zkratem, který je buď pravolevý (cyanotické vady), nebo levopravý (vady necyanotické); srov. Eisenmengerova reakce. Dynamika vývoje vady však může funkční charakter vady změnit. Incidence se pohybuje kolem 6–8 na 1000 živě narozených dětí. Etiologie je v 90 % případů multifaktoriální (kombinace potenciálních teratogenů s genetickou predispozicí), v 10 % je příčina známa (chromozomální aberace, farmaka, rubeola matky aj.). Kardiochirurgická technika umožnila léčbu i vad dř. neslučitelných se životem; prognóza izolovaných vad je většinou velmi dobrá. Srov. cor biloculare, cor triloculare, defectus septi interventricularis, defectus ostii secundi, ductus arteriosus persistens, Eisenmengerův komplex, Fallotova tetralogie (pentalogie), koarktace aorty, syndrom Taussigové-Binga, transpozice velkých cév

« Zpět

Oborové lexikony