vyšetření

souhrn postupů ke stanovení objektivních skutečností, z nichž lze usoudit na zdravotní stav pacienta. Základní v. provádí lékař a k hodnocení používá vlastní smysly – fyzikální v., které je specifické pro jednotlivé medicínské obory; základem je však získat základní informaci o jednotlivých orgánových systémech za použití pohledu (aspekce), pohmatu (palpace), poklepu (perkuse) a poslechu (auskultace). Další vyšetření mají obv. objektivní výsledek (vyjádřený např. číslem, obrazem, křivkou). Patří k nim vyšetření laboratorní (biochemické, hematologické, sérologické, mikrobiologické, genetické, molekulárně-biologické aj.) s kvantitativním, semikvantitativním či kvalitativním výsledkem. Lze vyšetřit krev, moč, sekrety, stěry apod. V porodnictví pak plodovou vodu, chorion, krev plodu. Dále se používá skupina přístrojových vyšetření. Zahrnují např. metody zobrazovací (zejm. rentgenologické, ultrasonografii, MRI, PET) a elektrofyziologické. Dále je možné v. dělit podle oborů (neurologické, oční, gynekologické aj.). Vyšetření se někdy označují jako testy. Srov. anamnéza, objektivní nález

« Zpět

Oborové lexikony