žaludek

 vakovitá roztažitelná část trávicího ústrojí, která leží mezi jícnem a dvanáctníkem. K jeho nejdůležitějším částem patří kardie (horní část u vústění jícnu), fundus, tělo, antrum, pylorus (konečná část před vyústěním do dvanáctníku) a velké a malé zakřivení (kurvatura). Stavba je obdobná jako u ostatních částí trávicí trubice. Sliznice je složena v řasy, obsahuje žlázky, je kryta cylindrickým epitelem. Obsahuje hlavní buňky tvořící pepsin(ogen) a buňky krycí produkující kyselinu chlorovodíkovou. Submukóza je řídká, svalovina je tvořena hladkým svalstvem a má longitudinální, cirkulární a šikmou vrstvu. Seróza přechází do velkého (u velké kurvatury) a malého (u malé kurvatury) omenta. Funkce žaludku je řízena nervově (zejm. parasympatická vlákna X. hlavového nervu, sympatická vlákna z celiakální pleteně) a humorálně (např. gastrin, GIP, somatostatin). Sekreci zvyšují i některé složky potravy, např. kofein. V ž. se požitá potrava nejprve shromažďuje a dále zde probíhá její trávení pomocí enzymu pepsinu štěpícího bílkoviny a kyseliny chlorovodíkové. Ta vytváří silně kyselé prostředí, které je pro činnost pepsinu nezbytné a chrání ž. a střevo před většinou bakterií. Takto natrávená potrava (chymus) se postupně vypouští do dvanáctníku. K významným chorobám žaludku patří gastritida, peptický vřed či karcinom. Srov. gastr-. Lat. ventriculus, řec. gaster, stomachos

« Zpět

Oborové lexikony