Alzheimerova nemoc

Alzheimerova nemoc – choroba mozku, nejčastější příčina demence. Patří do skupiny atroficko-degenerativních chorob. Některé formy mají familiární výskyt. Presenilní forma začíná do před 65. rokem, senilní forma po této hranici. Postižena je zejm. cholinergní transmise z oblasti bazálních částí mozku do kůry a hipokampu významného pro paměť, postiženy jsou i neurony produkující CRF či somatostatin. Morfologicky jsou změny v neuronech tzv. tangles, popř. Lewyho tělíska a extracelulárně neuritické senilní plaky s prokázanou depozicí amyloidu, kongofilní angiopatie. Je patrno rozšíření komorového systému, atrofie hipokampů. Příčina není známá, jsou popsány mutace některých genů zvyšující riziko vzniku nemoci mj. apolipoprotein E4. V klinickém obrazu je přítomna porucha paměti, kognitivní poruchy typu afázie, apraxie, agnozie, poruchy výkonných funkcí, orientace, citů, motivace. Dochází k výraznému narušení fungování postižené osoby v zaměstnání, sociální sféře, k výraznému postižení osobnosti i v estetické a etické sféře s egocentrismem. Postupně dochází k rozvratu osobnosti, inkontinenci, upoutání na lůžku a úmrtí obv. na interkurentní choroby. Nemoc trvá několik let, rychleji probíhá u familiární a presenilní formy. Diferenciálně diagnosticky je patrný postupný začátek s pomalým, ale plynulým zhoršováním; je nutné vyloučit jinou příčinu tohoto stavu srov. Hachinského skóre. Léčba je obtížná, nověji se popisují určité pozitivní výsledky zpomalení progrese u časnějších forem. Používají se inhibitory acetylcholinesterázy např. donepezil, rivastigmin, nootropika, selegilin, scavengery kyslíkových radikálů aj. Protektivní význam se přisuzuje rovněž estrogenům

« Zpět

Oborové lexikony