barva kůže

barva kůže – přirozené zbarvení kůže je dáno několika faktory. Zejm. pigmenty melaninem a karotenem a stupněm prokrvení, resp. tloušťkou rohové vrstvy pokožky. Charakteristické je zbarvení vyplývající z rasového původu souvisí s obsahem melaninu a výraznějším uplatnění karotenu u „žluté“ rasy. U bílé rasy souvisí množství melaninu s fototypem. Barva kůže se zvyšuje působením UV světla opalování a zvýšení melaninu představuje ochranu kůže. Nápadnější může být zvýšení množství karotenu při jeho zvýšeném zevním přívodu a na dlaních a ploskách nohou při diabetu xanthtosis diabetica palmarum et plantarum. Při vyšším příjmu karotenoidů může vzniknout až dojem subikteru. Míra prokrvení se projevuje bledostí či zčervenáním erytémem určitého okrsku kůže. Charakteristická je červeň přechodné části rtu, kde neprobíhá rohovění a jsou výrazněji patrné cévní kapiláry. Záleží též na množství hemoglobinu a míře jeho nasycení kyslíkem srov. anemie, cyanóza. Změny zbarvení kůže mohou doprovázet i různá onemocnění kožní i jiná, přičemž kůže může být postižena lokálně nebo na většině povrchu. Změny pigmentace se projevují jako hyperpigmentace, hypopigmentace až depigmentace. Nápadné je zbarvení zejm. u ikteru, u některých otrav srov. dyschromie, např. argyróza, u bronzového diabetu při hemochromatóze, při tetováži aj. B. k., zejm. na některých částech těla, má velký význam kosmetický a všeobecně estetický, proto existují četné možností její úpravy solária, make-up, rtěnky apod.

« Zpět

Oborové lexikony