Start | O nás | Maxdorf | Spolupráce



Velký lékařský slovník online…

A | B | C | D | E | F | G | H | Ch | I | J | K | L | M | N | O
P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0-9 | #


respirační insuficience

respirační insuficience – selhávání dechových funkcí, při němž dýchací ústrojí není schopno zabezpečit dostatečnou výměnu plynů. Stav vedoucí v krvi pouze k poklesu parciálního tlaku kyslíku v arteriální krvi hypoxemii se označuje jako r. i. I. typu parciální; dochází-li současně též k vzestupu oxidu uhličitého hyperkapnii, jde o r. i. II. typu globální. R. i. způsobují závažná akutní i chronická postižení plic nebo poruchy dýchání. I. typ spojený s hypokapnií bývá u chorob s postižením plicního parenchymu, např. ARDS, plicní fibrózy, pneumonie, plicního edému. Hypoxemie stimuluje dýchací centrum a zvýšená hyperventilace vede k současné hypokapnii. Progrese či vyčerpání může snižovat hyperventilaci, což se projeví vzestupem tenze oxidu uhličitého. II. typ tj. hypoxemie kombinovaná s hyperkapnií bývá zejm. u poruch alveolární ventilace např. CHOPN, postižení hrudní stěny a pleurální dutiny, útlum dechového centra. Déle trvající hyperkapnie snižuje citlivost dechového centra, které je pak stimulováno zejm. současnou hypoxemií. Příznaky kromě základního onemocnění vyplývají z hypoxie tkání a event. hyperkapnie. U obou typů je narušena i acidobazická rovnováha. Léčba r. i. se kromě terapie příčiny soustřeďuje na dostatečnou oxygenaci a v těžších či akutních případech se provádí i dechová podpora

« Zpět


Reklama


Přihlášení

Pokud ještě nemáte přístupové údaje, můžete se registrovat.