Start | O nás | Maxdorf | Spolupráce



Velký lékařský slovník online…

A | B | C | D | E | F | G | H | Ch | I | J | K | L | M | N | O
P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0-9 | #


zánět

zánět – obranná reakce tkáně a orgánu na poškození infekce, fyzikální a chemické vlivy. Klasické příznaky zahrnují bolest, otok, zarudnutí, zteplání a poruchu funkce. Tyto příznaky je možné pozorovat např. na kůži postižené z. po poranění a proniknutí bakteriální infekce. Dochází k rozšíření přívodných cév a zvýšenému úniku tekutiny z cév exsudaci s tvorbou zduření. Spolu s tekutinou pronikají do místa z. i leukocyty infiltrace. Mechanismus těchto změn spočívá v působení látek, které se při z. uvolňují tzv. mediátory zánětu a z nichž některé mají i celkové účinky na organismus zvýšená teplota, nechutenství, metabolické změny apod.; při akutním z. se někdy popisuje tzv. SIRS. Výraznou patogenetickou roli mají granulocyty, lymfocyty, makrofágy, trombocyty, endotel, cytokiny, adhezní molekuly, komplement atd. Podle závažnosti z. může docházet k poškozování buněk a tkání alterace s různě těžkou poruchou funkce orgánu. Po odeznění vyvolávající příčiny popsané změny ustupují, někdy však vzniká pozánětlivé poškození tkáně, často spojené s nadměrnou tvorbou vaziva fibroprodukce. Z. mohou mít u řady vnitřních orgánů odlišný charakter od popsaného klasického průběhu může převládat infiltrace, poškození buněk, bujení vaziva atd.. Z. lze dělit podle různých kritérií. Podle průběhu na z. akutní a chronický, podle patologicko-anatomického obrazu typ infiltrace, poškození buněk, účast vaziva apod. na hnisavý akutní zánět způsobený bakteriemi s nahromaděním neutrofilů a lymfocytární chronický nebo virový zánět s infiltrací lymfocyty. Někdy dochází jen k prosáknutí bez infiltrace serózní z., např. katar, jindy převládá tvorba zánětlivých povlaků s fibrinem fibrinózní, krupózní z.. Podle příčiny lze z. dělit na virový, bakteriální, mykotický, neinfekční, autoimunní apod. Zvláštním typem je tzv. z. specifický, který je typický např. pro tuberkulózu či syfilis ostatní se z tohoto hlediska označují jako z. nespecifické. Role z. v patogenezi některých chorob se částečně přehodnotila, zejm. dř. protipóly zánětlivý vs. degenerativní. Např. známky z. se popisují i u aterosklerotických lézí. Latinsky se z. označuje jako inflammatio, častěji se však název z. tvoří řeckým názvem orgánu a koncovkou -itida -itis. Čtyři z 5 klasických známek z. popsal již v 1. stol. po Kr. římský lékař Aurelius Celsus rubor zarudnutí, turgor zduření, calor zteplání, dolor bolest. Místo „turgor“ se uvádí někdy „tumor“

« Zpět


Reklama


Přihlášení

Pokud ještě nemáte přístupové údaje, můžete se registrovat.