acidóza

porucha acidobazické rovnováhy ve prospěch kyselin, tj. jejich zvýšená tvorba či jejich zadržení při sníženém vylučování, popř. zvýšené ztráty či diluce látek zásaditých s tendencí k poklesu pH. Dělí se na a. metabolickou a respirační. Kromě celkové a. může docházet k a. lokální, často spojené s ischemií dané oblasti (např. v ložisku infarktu). Organismus obecně toleruje a. lépe než alkalózu, zejm. postupně vznikající a. může být dobře snášena. Těžší a. zhoršuje funkce organismu, dochází k narušení metabolismu, k přesunům iontů (zejm. hyperkalemii, ovšem s tendencí k depleci kalia), zhoršení funkce orgánů (např. srdeční kontraktility), objevuje se slabost, únava až poruchy vědomí v těžkých stavech. Při akutně vzniklé a. klesá pH (acidemie), organismus se snaží a. kompenzovat, čímž přibližuje pH normálním hodnotám (viz a. kompenzovaná). K hodnocení stavu a. proto nestačí pouhé stanovení pH (používá se Astrupovo vyšetření, různé nomogramy, koncentrace iontů a anion gap apod.). Léčebná korekce a. musí být opatrná a musí přihlížet k etiologii a. V zásadě se podává hydrogenuhličitan (bikarbonát), a to postupně. Opak: alkalóza [acidum; -óza]

« Zpět

Oborové lexikony