apraxie

porucha získaných pohybových dovedností vyznačující se ztrátou schopnosti vykonávat složitější a účelné pohyby (odemknout dveře, obléci se apod.). Vlastní hybnost končetiny přitom není porušena. Důsledek neurologických poruch mozku (zejm. mozkové kůry v oblasti temenního laloku) z různých příčin vč. demence (apraxagnozie, kde se kombinuje složka chápání i vykonání činnosti vedoucí k úplné bezradnosti pacienta vůči dané činnosti). Rozlišují se různé typy (motorická, ideatorní, ideomotorická). Konstrukční a. (neschopnost sestavit jednoduché obrazce apod.) bývá u jaterní encefalopatie. Srov. dyspraxie [a-; řec. praxis činnost]

« Zpět

Oborové lexikony