dusík

nitrogenium, N (Z = 7, Ar = 14,0067). Bezbarvý plyn, bez chuti a zápachu, první člen V.A skup. period. soust. Tvoří 4/5 objemu vzduchu. Nejdůl. slouč. amoniak a kys. dusičná. Spolu s uhlíkem, vodíkem a kyslíkem (resp. i sírou a fosforem) patří k zákl. biogenním prvkům. Je součástí aminokyselin a proteinů, nukleových kyselin, hemu aj. Ačkoliv se atmosférický d. rozpouští v krvi a tuku, organismus je schopen využít jen d. přijatý v potravě, vázaný v organických slouč., především v bílkovinách. Nebílkovinný d. je obsažen v krvi v nebílkovinných slouč. (zejm. v močovině, amoniaku, kreatininu). Většina tohoto d. je ovšem produktem metabolismu bílkovin. Tekutý d. se používá ke kryoterapii a kryokonzervaci (–196 °C). Srov. azotemie, nitro-. Objev. r. 1772 Skotem D. Rutherfordem [Lavoisier navrhl pro d. název azote, podle řec. azotikos, život neudržující. Tím lze vysvětlit i čes. název dusík; řec. niton soda, souvisí s arab. natrum, pův. název pro různé soli bílé barvy, řec. gennao rodit, tvořit]

« Zpět

Oborové lexikony