ledvina

párový orgán uložený podél páteře na přechodu jejího hrudního úseku v úsek bederní. Je součástí močového ústrojí, tvoří se v ní moč. Hlavní funkcí je očišťování krve a exkrece zplodin metabolismu, ale např. i léků z těla. Dále má významnou funkci při regulaci množství tekutin, solí, minerálů a osmolarity, uplatňuje se při řízení acidobazické rovnováhy, krevního tlaku (renin), krvetvorby (erytropoetin), aktivaci vitaminu D (1--hydroxyláza) aj. Základní funkční jednotkou l. je nefron (glomerulus a soustava tubulů), v němž se tvoří a upravuje moč. Morfologicky má ledvina fazolovitý tvar, délku cca 12 cm, hmotnost cca 140 až 170 g. Je tvořena parenchymem (především nefrony, sběrné kanálky a cévy) a ledvinnou pánvičkou. Na povrchu je jemné pevné pouzdro (capsula). Cévní zásobení tvoří a. a v. renalis, průtok krve ledvinou je značný, představuje 20–25 % minutového srdečního výdeje. Na frontálním řezu l. lze rozlišit vnější část parenchymu – kůru (zde jsou umístěny hlavně glomeruly) a jeho vnitřní část – dřeň (tvořenou hlavně tubuly). Ta je makroskopicky rozdělena do jehlanovitých útvarů – ledvinných pyramid. Ledviny mají značnou rezervu pro svou činnost a jsou schopny kompenzovat úbytek funkcí hypertrofií zbylého parenchymu. L. patří k běžně transplantovaným orgánům. Lat. ren, řec. nefros. Srov. nefr-, renální, uro-, glomerulo-, močové cesty

« Zpět

Oborové lexikony