leukemie, akutní

heterogenní skupina leukemií s akutním průběhem, které bez léčby vedou během několika týdnů k úmrtí. Častěji se vyskytují v případě chromozomálních aberací a některé bývají rovněž v dětském věku. Dělí se do dvou základních skupin (lymfoblastické a myeloblastické, resp. nelymfoblastické). K jejich rozlišení je třeba kromě běžného barvení použít metod cytochemických (enzymy) a imunologických (CD molekuly, průtoková cytometrie). Klinicky se projevují celkovými nespecifickými příznaky (únava, subfebrilie), časté je krvácení, bývá bledost, anemie, zánětlivé až nekrotické změny v dutině ústní, infekce. V krevním obrazu bývá leukocytóza, počet leukocytů však může být i snížen, bývá hiatus leucaemicus. Infiltrována je kostní dřeň, často rovněž meningy (lumbální punkce). Léčba spočívá v chemoterapii pomocí různých kombinací a režimů (srov. indukce, postremisní terapie), radioterapii či transplantaci kostní dřeně, důležitá je léčba podpůrná. Vyléčení v některých případech je možné i chemoterapií

« Zpět

Oborové lexikony