lymfom, nehodgkinský

lymfom, nehodgkinský – skupina nádorových lymfoproliferativních onemocnění. Etiopatogeneticky se uplatňují imunodeficience, vzácně viry Burkittův lymfom. Byly popsány četné chromozomální aberace, vedoucí k abnormální regulaci některých onkogenů např. translokace 14. a 18. chromozomu s nadprodukcí onkogenu bcl-2. Kromě mízních uzlin bývá postižena sekundárně, ale i primárně lymfatická tkáň mimo uzliny srov. maltom. Může vycházet z T nebo častěji B buněk a maligní buňkou může být lymfocyt v různém stadiu vývoje, čemuž odpovídá i různé biologické chování l. Nejméně časté jsou l. s nádorovou buňkou makrofágového typu histiocytárního. L. se může vyskytnout ve všech věkových skupinách, patří i k častým nádorům dětského věku, jeho výskyt se zvyšuje ve stáří. K rozlišení typu l. existují různé klasifikace např. kielská, tzv. WF či REAL, přičemž významné je dělení zejm. na skupinu l. s vysokou či nízkou malignitou, které má význam i pro strategii léčby. Nižší malignitou se obecně vyznačují l. tvořené menšími buňkami a zachovávající folikulární strukturu. V současnosti je popsáno přes 40 typů. K zařazení do skupiny se používají kromě histopatologie i metody imunocytologické stanovení povrchových CD markerů či molekulárně biologické. Ke stanovení klinického stadia se používá podobných metod jako u Hodgkinova lymfomu, l. n. mají výraznější tendenci k časnější generalizaci, zatímco celkové příznaky mohou chybět. Část l., zejm. u dětí, přechází do obrazu podobného leukemii. Terapie spočívá v radioterapii a zejm. chemoterapii u diseminovaných forem, přičemž kombinace použitých cytostatik vycházejí z typu a stupně malignity l. Prognóza závisí na typu a stupni postižení, malignější formy mají bez léčby rychlou progresi, ovšem agresivní léčba může vést k vyléčení. Zkr. NHL, ML

« Zpět

Oborové lexikony