potence
potence – schopnost, možnost 1. obv. ve vztahu k pohlavnímu styku, schopnost soulože resp. dostatečné erekce. Viz impotence 2. v homeopatii stupeň zředění základní látky. Užívají se decimální p. tj. ředění 110, a centezimální p. tj. ředění 1100, první se zkracují D, druhé C. Ředění 1106 tj. 1 ku milionu lze tedy vyjádřit jako D6 nebo C3, ředění 11012 jako D12 nebo C6 lat. potentia moc, potens schopný
« Zpět
Oborové lexikony
- Alergologie
- Anesteziologie a IM
- Angiologie
- Bolest a její léčba
- Dermatovenerologie
- Diabetologie
- Endokrinologie
- Gastroenterologie
- Geriatrie
- Gynekologie
- Hematologie
- Chirurgie
- Infekční lékařství
- Kardiologie
- Metabolismus
- Nefrologie
- Neurologie
- Oftalmologie
- Onkologie
- Ortopedie
- Otorinolaryngologie
- Pediatrie
- Pneumologie
- Psychiatrie
- Revmatologie
- Sexuologie
- Stomatologie
- Traumatologie
- Urologie
- Vnitřní lékařství
- Všeobecné lékařství
