rezistence

rezistence – odolnost, odpor např. cév, popř. necitlivost 1. r. organismu proti určité nemoci, vrozená či získaná např. očkováním nebo jejím proděláním srov. imunizace. Též celková odolnost jako důsledek otužování, správné životosprávy 2. r. bakterií na antibiotika – schopnost bakterií přežívat a množit se i při léčbě příslušným antibiotikem. Může být původní vlastností bakterií nebo tuto schopnost bakterie získají, např. při chybné léčbě. R. bakterií je často přenášena na plasmidu kóduje např. enzymy rozkládající antibiotikum, např. beta-laktamázu. Rezistentní mohou být i viry např. HIV nebo nádorové buňky tzv. multidrug-resistance geny kódující membránové kanály, jimiž buňky lék vypuzují. Srov. multirezistentní. Opak senzitivita citlivost 3. hmatná r. – tužší útvar, který „klade odpor“ při vyšetření pohmatem. Patologická r. – hmatný útvar v neobvyklém místě. Zvětšení či změna konzistence určitého orgánu zvětšená slezina, zduřelá lymfatická uzlina nebo novotvar – nádor aj. 4. r. k hormonu stav, při němž buňky, tkáně či orgány nereagují na určitý hormon, na který by za normálních okolností reagovat měly. Jeden z mechanismů podmiňujících sníženou funkci těchto hormonů, jejichž tvorba není porušena a jejichž koncentrace v krvi není snížena a může být naopak kompenzatorně zvýšena. Nápadné je to zejm. u syndromu inzulinové rezistence. U některých endokrinopatií se tyto poruchy označují předponou pseudo- např. pseudohypoparatyreóza. Příčinou je obv. porucha příslušného buněčného receptoru či dalších mechanismů přenosu informace do buňky postreceptorový mechanismus lat. resisto zastavit se, postavit se na odpor re-; sisto postavit

« Zpět

Oborové lexikony